Přidat názor k článku Mé předporodní peripetie - doplněno o porodní a poporodní část!

Sylvie, jasně, každá máma to pochopitelně cítí jinak, co je pro dítě nejlepší - rozumím ti. Jano, já myslím, že určitě se i "bojující" máma věnuje svému dítě podle svého nejlepšího přesvědčení. Jen vidím rozdíl mezi poddajnou mírnou matkou a matkou bojovnicí. Já myslím, že tím přímým bojem žena chtě nechtě ztrácí takovou tu ženskou jemnost, protože boj u ní nutně vede k posílení spíše jiných vlastností. Každá žena může zvolit, jaké vlastnosti chce mít, že. U svého boje za něco vždycky musí počítat s tím, že do boje vede i svoje dítě, i když to v případě porodu je vlastně boj "pro něho". Ono je pro každého jiné, co cítí pro své dítě jako podstatné. Podle svých osobních priorit se každá matka rozhodne, jakou cestu zvolí - tak by to mělo být, ne? Nemyslím, že obecně by měly být běžné podřizující se ženy nazývány "neschopnými", jak jsem někde četla a že kvůli nim porodnictví stagnuje apod. Ono to tak možná z pohledu žen, aktivistek, vypadá, že ty "druhé se jen vezou". Ano, aktivistkám jistě patří dík za budoucí postupný průlom porodnictví - ale nutno podotknout, že aktivistky se svobodně rozhodly být aktivními, protože by to jinak nechtěly a protože považují porod za důležitý. Jiné ženy zase vidí "svou parketu" jinde a to porodnictví pro ně není zkrátka tak prioritní.