Přidat názor k článku Mé předporodní peripetie - doplněno o porodní a poporodní část!

Lukáši,

předpokládáš špatně, já osobně jsem v těchto diskuzích (i s tebou) několikrát psla, že si uvědumuji, nás nespokojených je menšina - ale že nevidím důvod, proč by se nám nemělo dostat toho, co je v zahraničí běžné, zvlášť když to nezáleží ani tak na penězích jako spíš na ochotě zdravotníků. Viz třeba problém ambulantního porodu - jak je možné, že mým doktorům není zatěžko mi vyhovět, ale Henri musí zcestovat pomalu celé Jižní Čechy, když chce to samé?

Nehledě k tomu že třeba já ležela na pokoji s maminou, která byla spokojená, ale když jsme se nějak dostaly k tomu, že já měla dítě po porodu hned u sebe, tak spustila: "A jak to, že mě to nikdo nenaabídnul? To já bych chtěla taky, stejně jsem spát nemohla a byla jsem zbytečně neklidná..." A s tím jsem se setkala už několikrát - jsou ženy, které jsou spokojené do té doby, než zjistí, že něco mohlo být jinak a že být to jinak, vyhovovalo by jim to víc...

Navíc - když já nastoupila do zaměstnání, tak ještě nebylo běžné, aby rodiče byli s dětmi na pokoji celý den. Kolik myslíš, že jich tehdy bylo (nahlas) nespokojených a domáhalo se jich toho? Sem tam výjimečně někdo. Přijď se k nám podívat dneska, pro samé rodiče není kolikrát kam šlápnout :o) A ti všichni k nám můžou zejména díky těm, co se tehdy nebáli ozvat...

S.