Přidat názor k článku Mé předporodní peripetie - doplněno o porodní a poporodní část!

Petro, mne by nikdy nenapadlo nazvat neprůbojné ženy neschopnými :o) Víš co, já sama si většinou docela dlouho nechávám ... na hlavu a všechno po mně tak nějak sklouzává, ale ve chvíli, kdy míra mé trpělivosti přeteče, tak mi není zatěžko udělat solidní cirkus a jít za svým.

Jinak k tomu "bojování". Nevím, za něco jiného bych považovala, kdybych přišla za svojí děckařkou, zahlásila: "Budu rodit ambulantně, tak s tím počítejte a připravte se na to, že vám sem přinesu nevyšetřené dítě, mám na to právo." a něco jiného když za ní příjdou s otázkou, že bych ráda rodila ambulantně, jestli by se dítěte ujala a co mám udělat proto, aby nevznikly nějaké problémy. Když mi v porodnici nechtěli dát mé zdravé dítě, tak jsem taky myslela, že budu na sestru ječet, pak si dojdu pro mimčo, třísku dveřma a volám manželovi, ať nás vyzvedne před nemocnicí... místo toho jsem nasadila úsměv a skoro deset minut opakovala jak kolovrátek: "Cítím se dobře, hlava se mi netočí, nic mě nebolí, dítě je v pořádku, přála bych si ho mít u sebe." Mimochodem, nikdy nezapomenu, jak jsem si coby patnáctiletá chtěla u kamarádky pohladit mé budoucí štěnátko - a jeho přítulná maminka, se kterou jsme vždycky vycházely perfektně, mi málem prokousla ruku... :o) Proč bych tedy já jako lidská samička měla mít upřené právo bojovat za blaho svého dítěte? :o) Opravdu myslíš, že žena ztrácí svou ženskost, když hájí zájmy svého dítěte? Však co už jiného by se od ní mělo očekávat, když ne tohle? :o)

S.