Přidat názor k článku Jak se rodí na farmě v Čechách

Tedy já jsem při porodu nekřičela, za prvé, během těhotenství jsem se porodních bolestí nebála, protože jsem byla přesvědčená o tom, že zkrátka umřu ...
do žádného kurzu jsem nechodila, protože bych se traumatizovala předem (ale samozřejmě jsem toho četla spoustu na internetu a v knížkách).
Při porodu jsem měla pořád dobrou náladu (to hormony - ne já, já jsem běžně srab) a tak na mě doktor nevěřícně koukal, když mi říkal, ať mu povím, až budu mít kontrakci a já jen s úsměvem "to je jedno, já už mám souvislé, tam už přestávky nejsou". No a bylo to pravda. Dle křivky na monitoru už nebyly žádné mezery, bolesti příšerné, a to jsem si pořád pochvalovala, že jsou křížové, že to bolí jen v omezené zóně. (Jen to finále bylo trochu jinak, nakonec i po otevření, odchodu vody, 24 hodinach 2 min. kontrakcí císař)
Dítě bych u porodu tedy určitě nechtěla, protože se strašně leká, když trpím. (Třískla mě jednou ovladačem do hlavy - spíš omylem, jinak mě mimčo nebije :)-, já omdlela a to k smrti vyděšené dítě co stálo nade mnou, když jsem se probrala už bych vidět nechtěla.
Při dalším porodu jí budou cca 2 roky, tak bych chtěla, aby byla hlídaná hned jak to začne. Protože sice nekřičím, ale potřebuji se svíjet :) a na to potřebuji být sama.