Přidat názor k článku Mé předporodní peripetie - doplněno o porodní a poporodní část!

Petro,
já si myslím, že nemáš pravdu, že spousta žen ty problémy na zádech taky má, ale neví o tom, že jsou způsobeny právě tou polohou, doktoři taky jakoby to nevěděli (je zajímavé, že těhotným radí neležet na zádech, ale vůbec nejsou s to pochopit, že jim to vadí např. při vyšetření nebo dokonce při porodu), takže jsou pak všichni šťastní, jak skvěle lékaři maminku i miminko zachránili, ačkoli byly takové problémy. A hned mají argument proti porodům doma, protože "Podívejte se, jaké hrozné věci se mohou při porodu dít, a co byste si pak bez nás počaly?!" A jaksi nikdo neví, že problém byl právě v té poloze.
Souhlasím s Tebou, že když už je nevyhnutelně nutné rodit na zádech (nebo podstoupit cokoli jiného, s čím člověk nesouhlasí), je lepší soustředit všechny síly na to, abych zvládla ztíženou situaci, a nevyčerpávat se bojem. Jenže dokud se do toho boje nepustíš, tak nikdy nemůžeš vědět, jestli by se to náhodou vybojovat nepodařilo. A pokud je možnost dosáhnout té kýžené možnosti, tak to za ten boj stojí! I když samozřejmě jistě existují i ženy, pro které by bylo důležité bojovat, i kdyby na 100% věděly, že nemohou vyhrát (protože třeba jinak by pak propadly depresi, nebo cítí, že jim právě ten boj DÁVÁ sílu se přes to přenést), a naopak jiné, které nebudou bojovat, i když zvítězit lze, protože by jim cena připadla příliš velká (např. protivní "poražení" doktoři). Myslím si, že je to prostě hrozně individuální a cesta "vnitřního klidu", kterou Ty popisuješ, je určitě pro někoho nejlepší - a pro někoho naprosto nepřijatelná, někdo to prostě nejlíp zvládne tak, jako Johanka.

Ahoj

Žaba