Přidat názor k článku Mé předporodní peripetie - doplněno o porodní a poporodní část!

Vazeni,
neda mi to, abych se jeste jednou neozvala.
Znova: kdyz jsem odjizdela do poordnice, citila jsem se a b s o l u t n e vyborne, fit a plna sil. Kdyby nebylo shody stastnych nahod, byla bych se tak u z a s n e a s k v e l e citila jeste par desitek minut ci hodinu-dve, nez by srdce me dcery bylo dotlouklo. A v tom prave vidim riziko, ktere si spousta lidi neuvedomuje .ke sve hanbe musim poznamenat, ze tehdy jsem si ani ja neuvedomovala jakekoli riziko: byla jsem prece uplne zdrava a vsechny ultrazvuky a dalsi vysetreni dopadly vyborne. Myslela jsem si, ze neni ceho se bat.
Na doplneni: Kdyz se dcera narodila, hned kricela, ale ja jsem asi omdlela - nic jsem nevnimala a byla jsem presvedcena, ze decko je mrtve. Vsecko jsem vzdala. Kdyz mi ji po 6 hodinach od porodu neprinesli (proc taky, bylo to pred pulnoci a chteli me zrejme nechat vyspat a vzpamatovat se), byla jsem si uz jista, ze je konec. Na tu noc v zivote nezapomenu, jak jsem lezela na zadech (nesmela jsem se hybat kvuli krvaceni) a jen tise slzela a slzela, az byl polstar uplne mokry. Vubec jsem nemela odvahu se zeptat, co se stalo s deckem. A rano - vratila jsem se ze sprchy a najednou - ona lezela v postylce, ruzovoucka, odrena a opuchla, ani koukat nemohla. Skoro jsem se zdrahala uverit, ze se stal zazrak.
Shrnuji: Prozila jsem jedinou noc v domneni, ze mi pri porodu zemrelo decko. Umim si predstavit, co prozivaji ti, kterym zemrelo doopravdy. Ale vubec si neumim predstavit, jak se citi mama, ktera na te smrti nese dil viny, protoze neco zanedbala nebo lehkomyslne opomenula. A nemusi to byt skutecna vina, ale jen pocit (nekdy se muze stat, ze by to dopadlo blbe i pri te nejlepsi peci). Ale ten pocit viny musi byt drtivy. Nedivim se personalu porodnic, ze radi spis opatrnost. Mozna, ze si jen vic uvedomuji rizika.
Srdecne zdravi
mama