Přidat názor k článku Lépe a rychleji aneb srovnávací syndrom

Můj nejmladší si taky dával se vším načas, seděl na 10-ti měsících, nelezl, jen se tak koulel, ale dostal se kam potřeboval,chůze na 14-ti měsících, nočník jsme teda vynechali, nastoupil rovnou záchod na dvou letech. Dudlík odložen na třech a noční pomočování zvládáme týden. Je narozen v listopadu 2000. Ale hlavičku držel už v porodnici, tak nevím proč se tak zasekl. Starší děti byly spíš rychlíci. Jo, ještě jsem zapoměla na samostatné jídlo, to zvládl taky kolem dvou let, štítil se jídla, nemohl na něj sáhnout! Bylo to komické, asi na roce a půl jsem si řekla, že to už není možné a nechala ho u stolu s nakrájeným jablkem bez pomoci a nenápadně sledovala. Když se pokusil jablko uchopit, klepal se jak ratlik, nakonec jedl jako pes rovnou z misky. tak jsem ho radši krmila a na řeči reagovala, že to je můj poslední mazánek. Ať si každej myslí co chce.
Ale teď mám něco, v čem mě každý nedostihne! Naučil se číst! Není mi úplně jasné, jak to zvládl, ale spolehlivě zná číslice, včera jsem zjistila, že i dvoumístné. Dostal k vánocům takové ty molitanové puzzle s písmeny a číslicemi a pořád se ptá co to je. Tak mu odpovídáme a najednou nám to začal číst sám. Zvládá i písmena, ale ne všechna. Takže: na start!!! :-)