Přidat názor k článku Lépe a rychleji aneb srovnávací syndrom

Já jsem se také bála, že budou naše holky ve škole srovnávat. Starší je a byla vyloženě studijní typ - to bylo zjevné už v předškolním věku - velice zodpovědná a pořádná, ale trošku bez vloh múzických. Tanec, zpěv, recitace, nástroje jí nic neříkaly. Ta malá je na školu dost lempl - ne že by byla hloupá, jen se nechce s takovouto "maličkostí" zatěžovat, když je na světě tolik jiných zajímavých věcí.... Už jsem to viděla, jak pořád poslouchá: "...ale to Elinka psala mnohlem pěkněji...." a podobné žvásty. A tak jsem dala Aninku na jinou školu (máme tu dvě a důvodů bylo pravda ještě více, ale toto byl jeden z hlavních).
Měla štěstí na úžasnou paní učitelku (i když její slovní hodnocení tu někteří debatující dost kritizovali, ale pro mne je důležité, jak se dětem věnuje, jak ji děti berou a jak ona zvládá akceptovat i tak živelné dítě, jako je naše Ája) a věnuje se intenzivně hudbě, tanci, pohybu, zpěvu a hře na hudební nástroje. Když cvičí na flétnu, je tak soustředěná, že při jiných příležitostech je to věc naprosto nevídaná. Je to pro mne příslib, že se třeba časem naučí soustřeďovat i na jiné činosti......
Myslím si, že zvláště tam, kde jsou děti výrazně jinak nadané je dobře vyhnout se srovnávání a to i ve škole.
Simča