Přidat názor k článku Lépe a rychleji aneb srovnávací syndrom

...No to já tedy byla na větvi z úspěchů svých dětí..i když nešlo o žádné rekordy. Byla jsem na té větvi i když syn začal sám chodit až v 18 měsících, když konečně v sedmi a půl letech vyslovil R...i když to bylo podstatně později, než je "BĚŽNÉ".
Ty bys byla pyšná jen na rekordy? Trochu to tady z tvého příspěvku vyplývá.
Není to samozřejmě černé a bílé. Když se kamarádky v parku baví o tom, co jejich dítě umí, co udělalo..atd, to je normální a bylo by divné, kdybychom z úspěchů druhých dětí /dětí svých kamarádek/ neměly radost a cítily nějakou závist atd.
Ovšem jiná situace už je, když se někde sejdeme - kde si nejsme až tak blízké.../čekárny v ordinacích, mateřská centra.../ Vždy se tam najdou maminy, které srovnávají - nemyslím chválí a chlubí se - ale srovnávají...A o tom tato diskuze je - Věty - jé, ještě vám neleze? To náš už měsíc...atd. Však to všichni známe.
Jinak si myslím, že prostě není vůbec důležité, co říká okolí...Hlavní je, aby to dítě vědělo, že má podporu ve svých rodičích a bylo mu to dáváno najevo hlavně rodiči /že je šikula..apod./