Přidat názor k článku Lépe a rychleji aneb srovnávací syndrom

Šári, asi na každém dítěti je něco ke chválení.

Naše velká holka, když byla v první třídě, měla paní učitelku, která na třídních schůzkách hodnotila jedno dítě po druhém (zeptala se, zda chceme do třídy chodit jednotlivě když jsme řekli, že ne, že může přede všemi nahlas, tak to tak dělala). A ta dokázala každé dítě na úvod pochválit. např:

Janička je moc hodná, vůbec neruší a dává pozor (z dalšího vyplynulo že Janička sedí celou hodinu jako pecka a ruku nezvedne).

Evička je pohotová, živá a je aktivní (z dalšího vyplynulo, že Evička vykřikuje, nehlásí se a v hodině běhá po třídě).

A tak to šlo dítě po dítěti. Moc se mi to líbilo, jak dokázala každé dítě pochválit. Věřím, že když budeme chtít, tak na každém dítku se něco najde.

Simča