Přidat názor k článku Lépe a rychleji aneb srovnávací syndrom

Ajino,

spousta mých kamarádek teď má malé děti, a já vidím, jaké jsou mezi nimi rozdíly, aniž by to znamenalo cokoli do budoucna.

Některé jsou velké, jiné malé, někdo začne chodit a mluvit brzo, jiný později, někdo děsně zlobí, někdo nechce chodit na nočník... ale všechny jsou víceméně v pohodě, a když se budou hlásit do práce, tak nebudou vyplňovat žádný dotazník, v kolika se přestaly počůrávat do plínem :o)).

Já jsem ráda, že naše dítko je skoro ve všem (až tedy na ten nočník :o)) docela vepředu, jsem na to samozřejmě patřičně hrdá, i když to není tak docela moje zásluha :o)), ale dávám si pozor, abych tu hrdost neprojevovala moc prvoplánově, protože bych si připadala jako ta děsná protiva, která říká : Ten váš ještě nechodí?To ten NÁŠ chodil už v šesti měsících a v roce si četl Hospodářské noviny."

A máte pravdu, že na každém dítěti je co pochválit, jen je to jednodušší, když ho dobře znáte. Ale všechny děti mají krásný oči :o))