Přidat názor k článku V britských stopách Komenského a Cimrmana

Je těžké mít rád/a/ školu, když některé děti slyší jen: Ježiši, ty se to nikdy nenaučíš, co z tebe bude, no jo, to jsou zase perly, na nic jiného, než na 4 nemáš, nikam to nedotáhneš, někdo zlobil, kdo jiný, než Novák. Tak tohle je běžné v ZŠ v ČR. Dítě, které není nikdy pochváleno, nemůže mít školu rádo. Vím, že to učitelé nemají lehké. Mé dceři v 7. třídě řekla učitelka ve vzteku, že se stejně na žádnou školu nedostane a když náhodnou omylem jo, tak ji nedodělá a bude ráda, když bude kravám utírat zadky. To řekla doslova a před celou třídou. Neumíte si možná ani představit, co to s dcerou udělalo a její sebevědomí padlo okamžitě na nulu, možná až do mínusových čísel. Stěžovala jsem si a bylo mi řečeno, že učitelka toho má moc a že o nic nejde tak ať nedělám z komára velblouda. Někteří učitelé si jsou vědomi své převahy nad dětmi a nestydí se ji využívat, ba dokonce zneužívat. Učitelka se mi dokonce v kabinetě do očí vysmívala a vše mi zopakovala. Pak ovšem musí očekávat, že na hrubý pytel přijde hrubá záplata. To, co jsem jí řekla, se jí prý hluboce dotklo. Jak zvláštní přístup.
Taky bych chtěla, aby mé děti chodily do školy s nadšením. Jak toho v ČR dosáhnout? Tím nechci říct, že je všude všechno špatně. Jsou lepší i horší školy a jsou lepší i horší učitelé.