Jsem rada, ze jsem mela moznost rodit doma. Zde v Holandsku je to ta nejnormalnejsi vec na svete. V pripade, ze tehotenstvi probiha bez komplikaci, muze si zena sama zvolit, zda bude rodit doma nebo poliklinicne v nemocnici (to znamena, ze v pripade, ze porod probehl v poradku, muze matka s ditetem hned ten den odjet domu). Vyskytnou-li se v tehotestvi potize, musi zena rodit pod dohledem gynekologa v nemocnici.
Mela jsem to stesti, ze moje tehotenstvi bylo bezproblemove a ze muj osobni lekar provadi i porody (jinak bych chodila k porodni asistentce).Lekar si prinesl ty nejdulezitejsi veci s sebou v doktorske brasne (material potrebny pro porod doma jsem obdrzela par tydnu pred porodem od me zdravotni pojistovny). Zadne krvave zazitky nemam, vse probehlo v pohode a klidku v prostorach nasi loznice. Prvni noc stravil Lars dokonce v nasi posteli mezi mnou a mym manzelem. Nalezite jsme si tak vychutnali nase prvni spolecne chvile (Lars se narodil v 21.25 hodin).
Prala bych si, aby i zeny v Cechach mely moznost volby. Jak jsem se ale dnes presvedcila z tohoto clanku, je to jeste dost dlouha a trnita cesta.
Vsem Tem, co se pusti do tohoto boje s vetrnymi mlyny preji mnoho stesti, nezdolne vule a trpelivosti a hlavne ... stastny konec!
Miriam
P.S. Nemam pocit, ze by tu v Holandsku diky porodum doma porodni umrtnost byla vyssi nez v Cechach.
Předchozí