Dětská hřiště - to je téma! Asi bydlím v celkem slušné části Prahy a neřeším staré a ošklivé vybavení. Dokonce jsou naše hřiště téměř důsledně oplocena, což samozřejmě nezabrání oněm mazlíčkům nahrazujícím často děti v přístupu na ně. O jejich majitelích se rozepisovat nehodlám. Mne neustále napadá otázka, proč své děti zavíráme do klecí? Žijeme ve městě. To je utvořeno lidmi a více či méně také pro ně. Koho tedy chceme klást na první místo? Nehodláme utiskovat ty nebohé němé tváře, dopřejeme jim volný pohyb po ulicích, po trávníkách v parcích. Vždyť jsou chudáci stále zavření v bytě! Zatímco naše děti mají v bytě volný výběh, tak proč by měly bezstarosně pobíhat po trávě venku a užívat si prostor. Řeknete, že mouhou! Ale jak, když neustále hlídáme, aby náhodou do něčeho nešláply nebo si nesedly. Není naše myšlení už trochu poznamenané? Kdo je pro nás důležitější? Neměli bychom snad raději budovat oplocené výběhy pro psy než pro lidi, když mejitelé psů nejsou schopni udržovat čistotu po svých miláčcích?
A tak, protože někteří z nás potřebují mít doma kousek přírody nebo dobrého přítele člověka, budu zítra na procházce v našem ohromném centrálním parku hlídat kroky svého syna a okřikovat ho a pak se posadím do vězení, které ho má od těch psích suvenýrů ochránit.
Předchozí