Sylvie, taky se budu trapně opakovat :-), ale když vás ti rodiče k něčemu "dotlačili", tak to prostě muselo být nějak ve vás, že jste přístup změnili, jinak by s vámi nic nehnulo, ne? A teď mi řekni: tlačili na vás aktivním stylem "já na to mám právo, jde zde o princip" nebo šlo kromě celkové humanizace zdravotnictví po převratu tak nějak o pasivní tiché žádosti - začli jste vnímat smutné oči dětí a rodičů, o prosby rodičů a neviditelné prosby dětí?
Já jsem pro soudné reálné návrhy, vysvětlení pocitů, tiché prosby řečí či očima a klidný rozhovor, laskavost, loajálnost a otevřenost a důvěra k lékaři a ochotu připustit kompromis - nikoli principiální protinátlak, kdy "člověk neodpustí nikomu nic" ve stylu Johanky, tak jsem to myslela. Ahoj Petra
Předchozí