Ani nevím, jak to vyjádřit, nechci se nikoho moc dotknout, ale jsem z Johančiné zprávy o porodu celkem rozpačitá. Ne, že bych měla něco proti porodům doma, ale tohle....
Skutečně mi to za těchto okolností připadá jako vyvzdorovaná věc, bez ohledu na dítě. Vždyť jaký je zas zásadní rozdíl mezi tím, rodit doma a rodit v dobré porodnici, kde vychází vstříc, umožní volbu polohy při porodu, umožní příbuzným po dobu porodu být u sebe (takto tam muže neměla, jel kamsi pro sestru, a ´kdyby se něco semlelo...a kdo by si pak co vyčítal...)
Nekritizuju její postoj, je zkrátka její, ale mě by to za ty nervy a dohadování po celou dobu těhotenství teda rozhodně nestálo, to je příliš vysoká cena...to já bych se spokojila s tím, že budu rodit v porodnici, kde se mi líbí a jsou milí. O jedno dítě jsem v těhotenství přišla, a taky výsledky vyšetření byly celou dobu dobré, tak bych se líp cítila tam, kde je technika na dosah a hlavně kde jim věřím, na to bych se zaměřila víc, než na lámání úředního šimla. Připadá mi to trochu podivné hrdinství (od průseru se to odlišuje jen tím, že to náhodou dobře dopadlo). A jelikož tady nejde jen o matku, ale i o dítě, které se k tomu zatím vyjádřit nemůže....no, podle mého názoru nezodpovědný hazard. Je to ovšem jen můj názor, třeba to přispěje ke zlepšení poměrů, asi je takových průkopnic třeba. Tím říkám, že je svým způsobem obdivuju, i když nechápu.
Předchozí