Přidat názor k článku Mé předporodní peripetie - doplněno o porodní a poporodní část!

Ahoj Johanko,

jsem moc ráda, že jsi se nevzdala ani přes tolik překážek a že jsi to nakonec dotáhla až do konce.

Na rozdíl od řady jiných diskutérů zde věřím, že jsi zvážila všechna rizika a že kdyby bylo opravdu nějaké vážné, že bys od svého úmyslu upustila. Nemyslím si, že by Tvoje rozhodnutí bylo nezodpovědné, spíš mě zaráží, na jakou bariéru jsi musela narážet. Jak jsi psala ve svém článku: jsi tentýž člověk, který porodil v domácím prostředí už tři děti, takže nejsi v tomhle ohledu nějaký nezkušený zajíc :o)). Sedmdesát kilometrů přes hranice to nikomu nevadilo a brali to jako samozřejmost. U nás přesně ve stejné situaci začnou rádoby laskavě přesvědčovat a hrát citovku, jak je to nezodpovědné. Asi někde bude něco špatně, ale v Tobě bych to rozhodně nehledala.

Já sama teď čekám první miminko. Doma bych si na něj rozhodně netroufla, ale jsem všemi deseti pro, aby ti, kdo tuto možnost chtějí, se pro ni mohli rozhodnout bez takových klacků pod nohy, jako jsi bohužel musela zažít Ty.

Takže ještě jednou: díky za to, že jsi to dokázala dovést až do konce. Třeba za deset let už nebude na porodech doma nikomu nic divné - a to možná i díky Tobě.

Ahoj Ája