Přidat názor k článku Mé předporodní peripetie - doplněno o porodní a poporodní část!

Petro, to víš, že to bylo v nás - v některých. Problém je, že co tak vím z doslechu od kamarádek, jsou-li ti "někteří" na oddělení v menšině, tak prostě odchází - a často i mimo zdravotnictví, kde je život přeci jenom jednodušší :o)

A rodiče tlačili, a to dost aktivně, jinak by prostě měli smůlu. Co jsou to "smutné oči" dětí a rodičů proti hrozbě zvýšené úrazovosti batolat, těžkých infekcích v operačních ránách, a co já vím jaké další argumenty proti přítomnosti rodičů na oddělení padaly ("Jinde - samozřejmě, proč ne. Ale U NÁS, NA CHIRURGII????...") :o))) Vždyť i odpůrci porodů doma kladou zdraví dítěte na první místo, tak proč by tomu v nemocnicích mělo být jinak? :o))

Nehledě k tomu, že my máme situaci svým spůsobem usnadněnou, protože nespokojení pacienti/rodiče/těhulky mohou poukazovat na zkušenosti ze zahraničí. Jenže v tom zahraničí se změny taky nezačaly dít samy od sebe...

Samozřejmě, ne všechny změny se dějí nátlakem, taky existuje dost významná "řeč peněz". Pamatuji si na praxi na porodním sále jedné porodnice, kde jako jedni z prvních začali pouštět tatánky k porodu. Co jsme se bavily s PA, přítomnost tatínků považovaly víceméně za úchylnost, ale když to přinese klinice peníze...

Asi je zbytečné se o tom dál bavit, pokud jsi ta, co si myslím, že jsi z jiné diskuse, tak se stejně nemůžeme shodnout. Můžu maximálně tak respektovat, že se chováš jinak než já - ale přiznávám, že pochopit tě nedokážu. To neber ve zlým :o))

Jo, a díky za krásné přáníčko :o)))

S.