Přidat názor k článku Řeč rozvíjí myšlení

Karin,
z mojí zkušenosti - děti se učí jazyk jinak než dospělí.
Malé děti (řekněme tříleté) vůbec nechápou koncept "cizího jazyka" a prostě přidávají do svého slovníku celé věty a obraty. Nejjednodušší je, když se takové dítě "učí" od rodilého mluvčího. Človeka, který s ním bude v tom jazyce komunikovat v celých větách a gramaticky správně. Který s ním bude zpívat písničky, říkat říkanky, číst jednoduché obrázkové příběhy, povídat si o obrázcích, učit dítě příběh převyprávět. Člověk, který s ním bude v tom jazyce běžně komunikovat o běžných věcech (dáme si svačinu, dej mi ruku, když přecházíme ulici, vidíš to modré auto atd.).
Děti zhruba šestileté chápou, že ten člověk "mluví jinak", ale ještě stále jsou schopné nový jazyk zvládnout zhruba do tří měsíců (pokud mají každodenní kontakt) stejným způsobem jako malé děti (tj. nepotřebují se "učit" gramatiku a jednotlivá slovíčka a pracně z toho skládat věty, ale prostě "pochytí" všechno stylem "tak se to říká" a nepřijde jim divného na nepravidelném časování atd.).
POslední zlom je asi v deseti letech. Zhruba od deseti let už se děti musí učit jako "dospělí" - tj. slovíčka a gramatiku a celý proces trvá mnohem déle (i když mají každodenní kontakt) a často jim v jazyce zůstane cizí přízvuk, nebo nějaká gramatická nedokonalost.

Můj názor - čím dřív začít s jazykem, tím líp, ale s rodilým mluvčím a tímto intuitivním způsobem. Čtyřleté děti odříkavající po paní učitelce "auto - car", "kočka - cat" mi přijdou jako zbytečné tahání peněz z rodičů. Dítě se sice naučí říkanku (auto-car, kočka-cat), ale nebude schopno dát dohromady větu, nebo poznat, když na něj někdo začne mluvit opravdu anglicky, že to je "ten jazyk, co se učilo" a příslušně na to zareagovat.