Čtu a nestačím se divit. V tvém příspěvku se to hemží slovem dítě. Nikdy jsem o ještě neslyšela nikoho o svém potomkovi mluvit pořád jenom jako o dítěti. Nebo se tak jmenuje? Pak ale piš velké D.
Zřejmě patřím mezi neemacipované, ale uklidit dům, uvařit, vyprat a vyžehlit mi připadá jako normální ženská práce. Můj manžel mezitím postavil dům (na kterém neustále něco dodělává), stará se o všechny montérské a opravárenské práce které s tím souvisí, zalívá zahradu, sází stromy. K tomu ještě 10 hodin denně tráví v práci, kterou dodělává i po večerech doma. Někdy mám spíš výčitky já, protože Jirka celé víkendy vymýšlí (a také realizuje) všemožné projekty (tak to tituluji já) a já si klidně celé nedělní odpoledne čtu. I když v poslední době mi to nedá a sázím s ním:)))
Ještě nemáme děti a věřím, že udržet s prckem dům v použitelném stavu je asi těžké. POkud ale nejste zrovna uklízecí maniaci, kteří musí mít pořád naklizeno, tak to asi zas taková katastrofa nebude. Mám kamarádku, která má 5ti letého kluka a roční dvojčata (k tomu velkou zahradu a domek) a nikdy si nestěžovala, že nestíhá (a to její manžel také nevykonává ony "ženské práce"), ale stará se zas o jiné věci. Ono to spíš bude o přístupu.
Nepřipadá mi divný, když se chlap, který přijde večer z práce, nevrhne hned k žehlícímu prknu, nebo k pračce, protože já jsem ji nestihla za celý den zapnout a vyprázdnit kvůli starosti o dítě.
Určitě se teď ozve někdo v tom smyslu, že když nemám děti, tak nemůžu soudit, ale podle mého názoru to není o dětech, ale o vztahu.
Verča
Předchozí