Já jsem zatím empiricky dospěla k závěru, že dvouleté vztekající se dítko:
- napřed zjistím, jestli za tím není nějaké poranění nebo odstranitelná příčina typu škrtící oblečení a podobně. Pokud ne, tak doma ho nechám, ať se vzteká po libosti (leží při tom na zemi, kope nohama a řve). Občas dojdu zkontrolovat, jestli nemodrá (jestli dýchá kontrolovat nemusím, dokud je slyšet řev:o)) a dát mu pusu.
Venku, pokud potřebujeme někam dojít a dítě si lehne na zem, kope nohama a odmítá jít (a třeba chce na kočárek, ačkoli na něm právě vezeme smetí v pytli, který nemůžu nést v ruce, aby se neprotrhnul, a já potřebuju, aby dítko aspoň k té popelnici došlo po svých), tak přijde na řadu domluva, vysvětlení, proč chci to, co chci, a když ani to nepomůže, tak holt pár přes zadek. Ne kvůli lidem, ti jsou mi srdečně ukradení, ale kvůli tomu, že se mi nechce čekat půl hodiny na ulici, než se potomeček vyzuří (a nastydne od studené dlažby).
Předchozí