Ivano, ono je to těžké. Já jsem vždycky strašně záviděla maminkám, které měly dvojčata. Přišlo mi to hrozně roztomilé. Jenže když se mi pak narodila dcera /já dvojčata nemám/ a uvědomila si, že to co je možné praktikovat s jedním kojencem, asi nebude možné s dvojčaty. Připadalo mi, že to všechno okolo dvojčat musí být hrozný šrumec oproti jednomu.
Takže ty k svým dvojčatům přistupuješ takhle, protože jak píšeš, je to nezbytné, ale kdybys měla jedno mimčo, možná bys postupovala jako některé z nás /pochování po jídle, spaní s rodiči v posteli apod/. Prostě jen proto, že u jednoho kojence si na chobotnici hrát nemusíš.
Předchozí