Přidat názor k článku Kojení je někdy dřina

U první dcery jsem prožívala něco podobného, zvlášť ze začátku to byl dost stres, protože každé kojení končilo pláčem a to jsme během něj 2x odříhávali. Přírůstky velmi malé, vydržela jsem 9 měsíců, ale byl to výkon. Přisuzuju to špatnému začátku kojení, kdyby mi v porodnici nedali ke čtení letáky z Unicefu, tak jsem se ani nezkojila. Při druhé dceři jsem si už byla jistější a začátek kojení si pohlídala, nástup laktace mám vždycky trochu pozdější než ostatní maminky, ale tentokrát jsem se nenechala vyvést z míry. Miminko v pohodě pilo a při propoušťení z porodnice jsme už měly por. váhu 4kg a i dál to bylo úplně v pohodě. Dávala jsem hodně důraz na odříhávání a dokonce ji ani nebolelo bříško, to bylo oproti starší dceři téměř jako zázrak. Konečně jsem poznala výhody kojení, předtím by bylo kojit někde na veřejnosti díky řevu nemožné a podruhé jsem díky tomu mohla mnohem dřív mezi lidi a tak se naštěstí nedostavila poporodní deprese. U první dcery jsem měla hodně nepříjemné depresivní období, myslím si , že na to mělo vliv i vyčerpání a neprospívání miminka. Podruhé jsem taky víc zapojila manžela a víc šetřila síly na horší časy (naštěstí nepřišly) a hodně se cpala, protože u první dcery jsem příliš zhubla. Je pravda, že mladší dcera je i doteď lepší jedlík a taky pohodovější povaha než starší dcera, což může mít vliv, nebo je taky starší dcera úzkostlivější dítě díky mé snaze za každou cenu kojit a těm mým stavům s tím spojeným, to nevím. V každém případě má druhá zkušenost s kojením byla o 1000% lepší než ta první.