Přidat názor k článku Nahatá prsa, ano či ne?

Ahoj, jenom k tomu hci dodat malou historickou poznámku - kojení nám připadá naprosto přirozené, ale tak úplně tomu není. Ještě v šestnáctém století bylo v západní Evropě běžné, že děti se (bez ohledu na to, z jaké pocházely vrstvy) okamžitě po porodu odvážely ke kojným na venkov, kde trávily první roky svého života, pouze u těch nejbohatších bydlela kojná v domě nebo docházela denně. Kojenecká úmrtnost během prvního měsíce byla 25 procent, dalších 10 procent dětí umřelo do čtyř let. potom se vracely zpátky k "rodičům" a byly svěřeny vychovatelce (u bohatších vrstev) nebo odcházely pracovat na pole (na venkově) nebo do lycea či kláštera, podle toho, jak finančně na tom byli rodiče. Kojit nebylo v módě, kojné byly často neduživé a protože kromě kojení obvykle i normálně pracovaly, byly unavené a často bez mléka nebo ho měly hodně málo a nekvalitní. Neřídily se dětmi, ale sebou, normální byly ony známé odvary z mkovic, kojná samozřejmě prvně kojila své dítě a potom teprve těch několik, co měla svěřené do péče, když neměla dost mléka, dokrmovala kravským nebo patlanicí chleba a vína, proto děti nejčastěji umíraly na střevní zauzlování a nadutí bříšek. Teprve na konci 18. století (kdy taky mimichodem vznikla ve Francii pediatrie, protože bylo potřeba snížit dětskou úmrtnost - čím méně dětí, tím méně lidí tím méně pracujících) se začalo kojení vlastních dětí propagovat a vzniklo "přirozené" mateřství jak ho známe dnes. Dřív byly děti skutečně spíše přítěží, teprve s osvícentvím a celkovou spol. změnou po prům. rev. vzniká skutečná mateřská láska. K tomu je dobré si přečíst knihu Elizabeth Badinter: Materská láska (je jenom ve slovenštině).
K.
P.S.: Já jsem to četla, když jsem byla poprvé těhotná a musela jsem to odložit a dočetla jsem to teprve nedávno, protstě mě těch dětí, kteří žily tenkrát, přišlo hrozně líto.