Přidat názor k článku Kojení je někdy dřina

Jo, teď už to taky vím. Ale co bych dala za možnost kojit, když byla dcera malá. Já jsem kojit nemohla, bolelo to tak příšerně, že probuzení na cestě ze sálu po císaři je proti tomu maličkost. A v porodnici? Jedna taková "taky sestra" z novorozeneckého (s umělými nehty v délce cca 1 cm !!!!) mi vmetla, ať dám dítěti aspoň dudlík, aby neřvalo, když mu nechci dát prso. Pořád tu brécu slyším a už je to dva roky. Laktační liga ke kojení nepomohla - když to nejde, tak to nejde. Ale aspoň se mi snažily vysvětlit, že nejsem špatná máma jen proto, že nekojím. A taky mi půjčili elektrickou odsávačku. Díky tomu měla moje malá MM do 12 týdnů, šest hodin deně jsem trávila s elektrickou odsávačkou na prsou. Skončila jsem, až když jsem z toho odstřikování měla takový zánět šlach v rukou, že jsem málem malou upustila. A to vše jen proto, že jsem měla pořád pocit, že když nekojím, jsem špatná. Jo, jsetli jsem si někdy připadala doslova jako kráva, tak tehdy. Fakt na tu dobu vzpomínám nerada. A nejhorší ze všeho bylo, že každý měl pocit, že mi musí vysvětlit, že kojit musím. Když říkám každý, tak myslím i naprosto cizí maminky v parku, které když viděly tak malé miminko, tak se hned ptaly, jetli kojím a když jsem řekla, že ne, tak mi začaly vysvětlovat, jak to dělat a jak je to nutné. Tehdy jsem se zařekla, že se nikoho na to ptát nebudu, že to je každého jeho věc.