Přidat názor k článku Kojení je někdy dřina

Nechápu žádnou z matek, které si tvrdošíjně stály na svém, že kojit budou, i když jim dítě hublo před očima, plakalo hlady a tak. Ta masáž, že jen kojící matka je dobrá matka je šílená a má dost hrozivý následky ... na jedné straně spousta matek, které o plné kojení bojují leckdy až šíleně a jejich děti jsou hlady jen proto, aby mohly říkat, že plně kojí (a sebe trápí taky), na druhé straně spousta matek, které z toho, že kojit plně nemůžou (a leckdy předtím projdou taky dlouhou anabází snažení), které se tím trápí a kterým současná společnost to, že nekojí, dává slušně vyžrat.
Osobně nemám zkušenost s tím prvým, dokážu hodně, ale ne nechat dítě hlady, ale mám dost velkou zkušenost s tím druhým. Možná, kdybych podstoupila podobnou anabázi, že bych plně kojila, ale taky bych možná skončila na psychiatrii. Můj pud sebezáchovy a můj pocit, že dítě nemůžu nechat hlady jen proto, že jsem špatná mlíkárna a on mizerný savec mi poměrně záhy (již v porodnici!) zavelel přejít k dokrmu. Přesto jsem dokázala své dítě přikojovat čtyři měsíce - občas si mateřského mlíka bral víc, občas míň. Moje dítě střídalo polohy dítěte u prsu usínajícího s dítětem odmítajícím prs. Skončili jsme s kojením v průběhu pátého měsíce, kdy pohled na prso u mého syna vyvolal hysterický záchvat ... Ženy, které dítě nechají hladovět, můj obdiv nemají ...