asi můj názor může znít poněkud "divně" a navíc vlastně nic víc, než bylo napsáno v článku, o "aspících" nevím. Přesto si myslím, že tyto děti jsou schopny zvládat přijímání a chápání emocí druhých lidí i různé sociální situace, jen trochu odlišně ... Myslím, že tak, jak je jejich intelekt nastavený trochu výše, tak i cítění. Možná, že jsou prostě až přespříliš citliví a vnímají i zákoutí, do kterých ostatní lidé "nenakukují", a přitom si se svou citlivostí nedokáží moc poradit, takže jsou v mnoha situacích vlastně bezbranní. Rodiče, kteří se jim pak především snaží přizpůsobit, resp. jejich "zvláštnosti", zapomenou na jednu důležitější věc, děti je napodobují. Potřebují a mají je jako vzor - vidět jejich normální lidské jednání, cítit, že i rodiče jsou někdy nešťastní, dělají chyby, nebo je jim ublíženo, a pozorovat, jak si s tím rodiče poradí. Nejdříve si musí to soucítění "natrénovat" na nich ... A zase na druhou stranu "být u nich v bezpečí", protože když na to přijde jsou rodiče pevnou půdou pod nohama nebo tvrdí jako skála, prostě opora. Myslím, že je to (jak i vy sama naznačujete v článku) hlavně o tom, jak se cítíte vy ... to řešení může být ve vás samé.
Předchozí