Přidat názor k článku Kojení je někdy dřina

Supermatka Sylva zdraví supermatku Miladu :-),
i já se přiznávám, že kojím už dva a čtvrt roku, připadá mi to neskutečně praktické a pohodlné, z postele vstávám každý den (bohužel), košile nežehlím, protože je Dan naštěstí nenosí, jíme odjakživa normálně, tj. nevyváženě, červené víno si dám, když na ně mám chuť (což není moc často), nacpu se klidně i čočkou, omezovala jsem se jen ty první tři měsíce a vůůůbec mi to nevadilo. Spím s rozepnutou noční košilí a Anička velmi brzy zvládla používat svou matku jako samoobslužný bufet, takže já vlastně ani nevím, jestli ještě v noci kojím, ale nejspíš už asi ne.
Asi po týdnu jsem pochopila, že všechny "zaručeně dobré rady" jsou dobré leda pro trápení matky i dítěte a od té doby máme klid.
Teda nebýt otázek "ty ještě kojíš? a není to úchylný? nebojíš se, že Anička bude lesba? radila ses s doktorkou, jestli tím nemůžeš tomu ubohýmu dítěti nějak ublížit?" atd.
A nebýt upřímných snah nacpat mému dítěti místo toho to skvělé, zdravé, pasterizované krabicové kravské mléko, nejlépe teplé a oslazené...