Přidat názor k článku Kojení je někdy dřina

O návštěvě psychologa jsem uvažovala. naštěstí ale mě pouhá fyzická blízkost miminka naplňuje jakousi zvláštní extází :-))), takže na něj rozhodně žádnou špatnou náladu a depresi nepřenáším, neboť když jsem s ním, tak ji prostě nemám. Smutné pocity mě přepadají, jen když třeba spinká, což je právě teď. :-) Kdyby mi to mělo nějak hrozně přerůstat přes hlavu, rozhodně bych asi odbornou pomoc vyhledala.

Dokumenty o postižených lidech sledovat nemusím, a že se v porovnání s jinými problémy nejedná o nic hrozného, to samozřejmě vím - rozumově. Ale pocity jsou věc druhá. Navíc fakt nemožnost kojit nepovažuju za "pseudoproblém". Kdyby tomu tak bylo, nepsaly by se o tom stovky článků a odborníci by tak nebrojili proti umělé výživě a neprosazovali tolik kojení za každou cenu, neexistovala by Laktační liga (příšerný název - evokuje pocit, že kojení jsou snad nějaké závody nebo co :-(.