Přidat názor k článku Kojení je někdy dřina

Tak se taky lehce připojím k diskuzi o kojení. Milé šťastné maminky, které kojí 5 či 10 minut a stačí - bodejť by Vám to nějak překáželo:-))) Myslela jsem si, že budu kojit co nejdéle. Ale... kojila jsem... Každé tři hodiny - půl hodiny ke každému prsu. Pak ještě půl hodiny odstříkávání, abych syna případně mohla dokrmit a lépe se mi tvořilo mléko. K tomu přebalování, praní plen (v šestinedělí), péče o domácnost. Cestování? No nedovedu si to moc představit. Jezdili jsme maximálně za rodiči nebo na chalupu. Ale kojit někde na veřejnosti? Na to jsem byla moc stydlivá. Naštěstí jsem v té době potřebu cestovat sama s miminkem neměla:-)))
Spala jsem nanejvýš nějakých pět hodin denně a byla jsem úplně hotová. Manžel pomáhal jak mohl, ale když se začal po třech a půl měsících plného kojení syn v noci budit hlady, věděla jsem, že bych se svou konstitucí nevydržela kojit každé dvě hodiny a to i v noci. Dětská lékařka poradila mléčné příkrmy nebo od čtvrtého měsíce polévečky. Nejedl ani jedno. Dnes mám pocit, že snad jsme měli zkusit na syna víc tlačit, ale tehdy jsem nevěděla - řídíce se pokyny, že nutit k jídlu je nejhorší možná varianta péče o dítě:-) Takže jsme strouhali jablíčka - nejedl - nakonec dva měsíce rostl na kupovaných přesnídávkách:-))) Od půlroku přibyly jogurty (bílé, míchané s přesnídávkami), piškoty - polévečky byly také, ale nejvýše jedna lžička denně, víc se mi do něj nepodařilo dostat:-) Snažila jsem se s tím ještě i kojit – už nevím, jestli před nebo po jídle, ale rychle si navykl na „nemateřskou“ stravu, takže jsem pak kojila dvakrát a nakonec jednou denně. V asi osmi měsících věku jsem měla zdravotní problém – dva dny vynechávka a už se pak syn nechytl.
Závěr: když je dost mléka a kojení pěkně „odsejpá“, maminka není příliš stydlivá (anebo nemá potřebu cestovat), pak může být kojení fajn. Ale ve chvíli, kdy jsou nějaké potíže – tedy především není dost mléka – by měla být podle mého názoru na prvním místě psychika maminky. Nešťastná maminka nemůže dělat při sebelepší vůli šťastným ani svého potomka. No – u miminek se to tak nepozná. Ale když je dítě starší a mluví a chápe (a je pochopitelně vedeno k empatickému chování), stačí třeba jen maličko být smutný – a dítě to jako seismograf zaregistruje (u mluvícího dítěte to poznáte snadno:-))).
--- Na druhou stranu si nedovedu představit ani kolotoč kolem lahviček a vyváření:-))).
Takže souhlasím s těmi, kteří tu píší: je podstatné MÍT DÍTĚ RÁD a dát mu svou něžnou péči a lásku. Jestli se kojí nebo dává “flaška” je podružné. Co se týče nemocnosti – i když jsem kojila maximálně co to šlo, stejně je syn poslední tři roky každou chvíli nemocný (naštěstí většinou ne s ATB). Samozřejmě ovšem nepopírám, že když JDE kojit, je stejně to mateřské mléko nejlepší možnost výživy miminka…
M.