Přidat názor k článku Kojení je někdy dřina

opravdu není. Ale mooooc dobře si pamatuji jak hluboce jsem stále dokola kojení řešila a užírala se tím a jak jsem byla nešťastná a v depresi z toho, že kojím z donucení, že to bolí jak šlak, že malá zvrací krev z mých rozkousaných bradavek a stejně je stále hladová a ja kojím protože se to musí a vadí mi to a nedělám nic jiného než že se koušu do prstu abych u toho neřvala bolestí.

Prostě psycho. Z prvního půlroku života dcery nemám jedinou hezkou vzpomínku. Dnes to beru tak, že mne Laktační liga okradla o 6 měsíc§ života.

Z dnešní perspektivy vím, že jsem to měla utnout ale v době po porodu prostě mozek (a vymytý mozek zvlášť) funguje jinak.

Pisatelku chápu. Doporučuji utnout veškeré diskuze (i zde na internetu) o kojení a začít se věnovat něčemu jinému. například chodit s mimi na plavání, sledovat jeho pokroky atd.