Přidat názor k článku V naději 3 - Jsem nezodpovědná matka?

Sally,

Prostě - chtělo by to trochu víc radosti ze života a optimismu...

... není to přece tak dávno, co nejsi v Čechách. Nevypadá to tak, aspoň zblízka ne, ale radosti ze života a optimizmu je tady dost. Nejlépe to bylo vidět o povodních, jak se hned začali rojit vtipy a některé hodně drsné a smál se jim každý, i ten kdo měl vodu v baráku. Co jiného už člověku zbývá, než ten vtip, jinak by se zbláznil :-).
Psala mi včera kamarádka žijící v Bostonu, jak si za neskutečné peníze sehnala kazetu s filmem Vesničko má středisková, ale stálo jí to za to a potešila jsem jí, pořád je to tak. Pořád se může jako pan doktor kochat, pořád si o tom pan strážný může myslet své a pořád tady bude někdo někomu malovat parohy na traktor a smát se tomu. Prostě Češi si ze sebe budou pořád dělat pr... :-).

Ten nepříjemný pocit neplyne z neustáleho "být ve střehu". Spíš je to takové to dětské přání, aby byl všude mír, aby se lidi měli rádi, trochu naivní, ale hezké ... A pak střílení na veřejném místě, kde by si to nečekala, bereš jako nepříjemné probuzení, i když to místo nepovažuješ za nějak superbezpečné (třeba zmiňovanou kapsářku už beru jako místní folklór), ale aby šlo vyloženě o život, to je moc. Dopadlo to zaplaťpánbůh dobře, ale taky tam mohlo být pár postřelených, aby jsme nezacházeli úplně do krajností.

:-) jo a k těm zásobám. Pár dní už jsme díky vodě byli odříznutí od světa i bez elektriky, takže svíčky máme, náhradní baterie taky, jídlo máme na vyšších poličkách, na zemi už nic, plynový vařič, spacáky, baťohy pro jistotu na půdě :-) Kontaktní místo mimo domov nemáme, pořád spoléháme na mobily a kdyby jeden přišel o mobil, známe čísla naspamět, kdyby oba tak nevím - pořád si optimisticky říkáme, že nám už se nic špatného stát nemůže, všechno jsme si vybrali vloni :-).

Ale máš naprostou pravdu, média dokážou neuvěřitelné věci a to si myslím, že jsem z těch odolnějších - o bulvár ani nezakopnu, to spíš manžel ví kdo, s kým, co a jak a v normálním tisku prolítnu headlines, komentáře nečtu vůbec, na hádání se v novinách nejsem zvědavá, na zprávy na Nově začínám být alergická, jsou sice hodně obsažné, ale ta dikce některých příspěvků mi drásá uši. Takže filtruju automaticky, přesto na mě zapůsobily zrovna ty instrukce k používání masek. Pořád jsme si s manželem říkali, proč to proboha říkají, akorát vyvolají masovou hysterii, vždyť nás se to netýká, ale i on měl takový nepříjemný pocit, že útok na WTC si doslova šáhnul i na nás a nic už nebude jak bylo.