Přidat názor k článku V naději 3 - Jsem nezodpovědná matka?

Souhlasím se Sally a chápu Henri,

ač nejsem člověk, který by snadno podléhal masové hysterii, přesně to se mi stalo po útoku na WTC, a myslím, že to byl opravdu důsledek mediální masáže. Asi za dva měsíce poté jsme jeli do Anglie a já jsem se musela opít, abych zvládla průjezd pod tunelem (co kdyby tam nějaký terorista dal bombu, určitě by to nebylo nic složitého), hltala jsem TV zprávy a novinové titulky a když se v jakémsi bulvárním plátku objevila zpráva, že Usáma chce shodit atomovku na Anglii, tak jsem se skoro musela jít převlíknout. A taky jsem přemýšlela, kde koupit plynovou masku a kde je nejbližší kryt. A bylo mi divné, že ostatní lidé nejsou z toho tak, s prominutím, podělaní jako já, a možná jsem jim to měla i trošku za zlé.

Zpětně to vnímám jako přechodné pominutí smyslů a trochu se za to stydím - žádné reálné nebezpečí mi v tu chvíli nehrozilo. Ale všechno zlé je k něčemu dobré - dověděla jsem se něco o sobě a o tom, že ač bych si to nikdy nepomyslela, jsem za určitých okolností taky schopná podlehnout panice a pak to stojí za to.

Myslím, že je důležité umět odlišit vlastní, místy třeba dost paranoidní pocity, a realitu. Souhlasím se Sosanem a se Sally, že současná doba opravdu není nebezpečná natolik, abychom se do ní museli bát přivést své děti, naopak, je jedna z nejbezpečnějších, aspoň tady u nás.