Přidat názor k článku Proč nejsou děti ve škole šťastné?

K článku mohu říct snad jen to, že je jakobych ho sama psala. Bohužel se stále nacházíme toliko ve fázi inkubační, kdy se myšlenky teprve klubou tzv. na povrch a než přejdou do praxe jako obvyklá norma, bude to ještě velmi dlouho trvat.Bohužel pro moje děti (19,15,9 let). I v odpovědích některých přispěvatelů zde je možno zachytit vzorně zažitá dogmata, která nás nutí až posedle se zaobírat neustálým hledáním viníků a vin namísto objektivního hledání funkčních cest k vytčenému cíli, kterým by snad v případě školství mělo být dítě vyspělé v občana orientujícího se v okolním světě, občana, který se nedá obalamutit, který zná svou hodnotu stejně jako hodnotu ostatních lidí a oplývá množstvím užitečných znalostí (každý dle svého nadání pro tu kterou oblast). Bohužel naše školství je namnoze zahlceno učitelskými osobnostmi, které lze regulerně hodnotit jako psychopatické, a to, zdá se, v míře fatálně útočící na duševní zdraví našich dětí. Samozřejmě, že existují učitelé, kteří jsou celými lidmi s kvalitními morálně volními vlastnostmi, ale je jich nepoměrně méně než těch průměrných a velmi špatných. Pak se mnozí rodiče se svými dětmi modlí, aby jejich dítě nedostalo v příštím školním roce obávanou učitelku či učitele...neboť jim často nic jiného nezbývá. A to je velmi, velmi špatné. V běžném mezilidském kontaktu, je-li vážně narušen, se můžete obrátit na kupř. soudní instituce s reálnou nadějí, že váš problém bude autoritou úřední alespoň částečně uspokojivým způsobem vyřešen. V oblasti školství se však takovéto páky využívají minimálně, přesto, že naše děti mnohdy zažívají těžkou újmu na svém duševním zdraví, která se mnohdy dá srovnat s újmou způsobenou fyzickým atakem, který je jaksi automaticky trestně-právně řešen. Duševní újma způsobená dítěti se však stále hodnotí jako cosi nepodstatného, snad je to proto, že zlomená kost je objektivně hmatatelná, kdežto zlomená duše hmatatelná není, tudíž pro nás, lidstvo klanící se matérii, je tato újma obtížně hodnotitelná. Celé je to vlastně o tom, co očekáváme od budoucnosti a nakolik si dokážeme uvědomit, co k vede ke kýženým cílům. Neboť "oko za oko činí svět slepým" (Gándhí). Žijeme ve slepém světě. Kdo dokáže otevřít oči?