Přidat názor k článku Kojení je někdy dřina

Jsem ráda, že jste vydrželi a takhle dobře to dopadlo. Mám tři děti a s kojením jsem si hodně vytrpěla při tom prvním. Nevydržela jsem. Kluk Péťa se narodil o měsíc dřív. Měl 2.700g a 46 cm, většinu dne prospal, někdy nešel vzbudit ani na kojení. Když jsme šli domů neměl ani porodní váhu, měl 2.460g, dostala jsem za úkol každě tři hodiny ho vzbudit a kojit, byl to boj. Tahat se mu moc nechtělo, dával přednost spánku. Přibýval pomalu. Porodní váhy dosáhl po 16 dnech. V 21 dnech měl 2.700g a v šesti týdnech 3.150g. Všude bylo, že se má kojit, že je to pro miminko to nejlepší aby bylo zdravé atd. Čím víc jsem se snažila, tím mi bylo hůř, začala jsem slábnout, motala se mi hlava, probrečela jsem spoustu dní, a tak jsem šla ke svému doktorovi co dál. Péťovi byli 4 měsíce. Doktor řekl, že PéŤa se potebje pořádně najíst a já pořádně se uklidnit, protože máma, která se sice snaží kojit, ale pak omdlívá je vlastně k ničemu. Poslal nás do lékárny pro umělou výživu. Péťa dostal lahvičk a za chvíli dohnal ostatní děti. Do dnes nevím kde jsem udělala chybu, spousta lidí říkala dej mu láhev svět se nezboří a nezbořil. dnes je Péťovi 9 let. Druhou mám holčinu, Marušku, tu jsem kojila bez potíží do dvou let, dnes je jí 6 let. Teď mám třetí, taky holku - Zuzku, má 5 měsíců a kojíme bez potíží. Nevím jak je to s tím, že kojené děti jsou zdravější, ale u nás to neplatí, zdravější je Péťa než Maruška. Nevím co bych dělala dnes, kdyby Zuzanka měla potíže s kojením, možná, že bych se sobecky rozhodla pro tu láhev, protože ten stres při Péťovi byl na mě moc.