Přidat názor k článku Kojení je někdy dřina

Souhlasím s tím, že kojit někdy prostě nelze. Já s Honzíkem jsme měli dost práce se vůbec připojit. Na sále mi ho nedali přiložit, protože mu byla zima a měl jen 2310 g, šoupli ho do inkubátoru a já ho většinu nocí nemohla mít u sebe. Strašně jsem plakala, a asi proto se mi nespouštělo mléko. Domnívám se, že bych si ho také zahřála a alespoň by se v noci vzbudil na krmení. Ono to bylo pro sestřičky pohodlnější. Když jsme se vrátili z porodnice a sosal jen 15 ml musela jsem začít dokrmovat Nutrilonem. Zhubnul na 2100 g a bála jsem se o něj moc. Vždycky jsem kojila z obou prsů co tam bylo - mimochodem nestálo to za nic - a pak dokrmit lahvičkou. Vydrželi jsme to 4 měsíce, ale spal vždycky celou noc a mě bylo moc líto budit ho na kojení. Krásně přibíral a když mu byly 3 měsíce, nikdo by nepoznal, že se narodil tak malý. Dneska je mu 1 rok, je celkem zdravý, až na občasnou rýmu, veselý a hravý. Máme moc hezký vztah, velmi intenzivní, někdy se mě nechce pustit dvě hodiny, takže obavy o správný citový vývoj jiné maminky, které nekojí, mít nemusí. Přeji všem, aby dokázaly správně rozhodnout a nestresovat se. Nejlepší maminka je maminka veselá a šťastná. Třeba s lahvičkou.