Jenom ke klasickým gymnáziím - nemyslím si, že by to bylo jen těmi gymnázii...Vím, že třeba moje babička, když měla po práci (nebo po škole), sedla se sobě rovnými a povídala si - jak jinak, než i svých zkušenostech. Co chybělo jedné, to přinesla druhá...Můj muž zažil podobnou partu - chodila jsem s nimi také - jednou týdně se semlelo všechno možné - každý dělal něco jiného, každý měl jiné vzdělání, a právě proto se probíraly nejrůznější obory - od počítačů, kterými se všichni živíme, až po zahrádku nebo stavbu domku (i tu biologii a chemii)...nebo praní prádla:o))) Myslím, že to je to, co v dnešní době chybí - staré pány a dámy taky zajímalo každého něco, ale měli čas na sebe, na své povídání a na svůj svět. Dřív se také stýkali sobě rovní - odtud to, že se stýkali mezi sebou. A ještě něco - gymnázium mám docela moderní, ale ještě pět let po maturitě stačilo říct:"Jo, a mám stejný gympl jako Vy!" a byla to známka jisté "spřízněnosti" - i když byl mezi námi třeba deset let rozdíl.
Jen stručně k Tomáškovi - vysvědčení mu určitě udělalo velikou radost, přeju mu, aby měl takovou radost i dál.
Předchozí