Přidat názor k článku Už máme vysvědčení!

Jano,
bohužel s tím vzděláním to u nás opravdu není valné. Myslím si, že je to částečně v osobě pedagoga - učila jsem na druhém stupni základní školy, byla jsem tam jediná "mladá" - zbytek dam byl věku důchodového, a učil, aby si přilepšil - a taky tak, aby s tím měl co nejméně práce (vyjímky byly asi tři). Mladé učitelky a učitelé nevydrží dlouho - chtějí si založit rodinu, což s tou almužnou nejde - takže odcházejí dělat sekretářky, překladatele, obchodní zástupce... Druhá strana mince je, že ani rodiče si učitelů neváží - a kolikrát si na učitele "došlápnou" a ještě doma pak hrdinně poreferují (v přítomnosti dítka), jak "jí to ukázali".
No a část problému je na rodičích - když jsem vzala šesťáky na Pražský hrad, zjistila jsem, že asi polovina dětí v životě nebyla ani na Staroměstském náměstí - natož na Hradě (přitom se jednalo o pražskou škola).
Mimochodem - jednoho starého vzdělaného pána jsem měla doma - byl to můj děda, který mi odmalinka četl (od Kocoura Mikeše až po Kytici a Staré pověsti České), vodil na víkendová představení do divadla a coural se mnou po památkách, kde jsme si opakovali pověsti a dějiny.
Lék na všechny ty nešvary nemám - ale jednu věc udělat můžeš (a podle toho, že tvoje děti znají např. zkameněliny, soudím, že to již děláš) sama pozorovat k čemu tíhnou a dát jim k tomu prostor. Myslím, že jsem toho Jiráska ve čtyřech letech dokázala strávit proto, že mi ho předkládal milovaný děda, kterého jsem si nesmírně vážila. Na druhou stranu školní výuka tenkrát povinné ruštiny na mě nezanechala nejmenší stopy. Asi rodičům nezbývá, než pečlivě vybírat školu a doplňovat, na co škola nestačí...
Mimochodem - oslovit mě někdo na ulici s kamerou, asi si nevzpomenu ani jak se jmenuju, natož abych zodpovídala nějaké vědomostní otázky :-))))