Přidat odpověď

Milá Petro, máš můj obdiv a poklonu.Své dvě dcerky (4,5 a 2 roku) mám opravdu ráda- a úplně nejraději, když spí jako andílci s ručičkama pod hlavou.Jsou hodné,ale den bývá vyčerpávající. Starší od chvíle,kdy ráno otevře oči mluví a vypráví až do chvíle, kdy večer usne- souvisle bez výrazných přestávek.Menší celý den něco ničí, schovává a padá.Chodíme občas do Jojo klubu, kde si hrají s ostatními dětmi, občas zajdeme ke kamarádce na návštěvu nebo s jinou do parku.Bohužel nemám takovou kamarádku s kterou bych si opravdu rozuměla a mohla se jí svěřit bez obav, že to "vykecá".Měla jsem představu,že doma budu s dětmi cvičit, zpívat,malovat,lepit a kdovíco ještě.Místo toho se snažím uklizet neustálý a všudypřítomný nepořádek.Výsledek je ten, že není uklizeno ani nemám čas na děti jak bych si přála.Jsem unavená, frustrovaná,nemám vůbec do ničeho chuť. Jak bludný kruh.Co s tím?