Moc děkuju. Vždycky, když čtu tyhle řádky zkušenějších, tak se musím usmívat, každá z nás asi tak trochu cvokatí a jsme asi doktorům k smíchu, pokud je vše v pořádku a my plašíme. O kila se nestarám. Mě se vždycky strašně líbily maminy, vyzařuje z nich něco strašně krásnýho a pozitivního. A že pak pár kilo zůstane? Asi jo. A co. Ve čtrnácti jsem prošla anorexií, jen mamce vděčím za to, že to se mnou nedopadlo blbě. A teď mi příroda dala šanci být máma. Jsem moc šťastná a i když nejsem takovej ten ustrašenej blázínek, který by dělal vše podle různých návodů, tak se budu snažit dělat vše, aby byl ten tvoreček v pořádku. :-) Určo napíšu, co že to bude. :-) Sranda bude, jestli to bude klučina. Vůbec nevím, jak by se jmenoval. Pro holčičku vím jméno už několik let. A klučina? Jejda. Ale na to je hooooooooodně času ještě. :-) Děkuju moc. Přeju hodně štěstí a zdraví a jen a jen krásné životní chvíle s tím vaším drobečkem. :-)
Předchozí