Přidat názor k článku Na co zdravotní pojišťovny zapomněly

I já mám hodně špatnou zkušenost s tím, jak s Vámi komunikuje, v tomto případě spíš nekomunikuje lékař, který má na starost Vaše dítě. Ke vší smůle jsme se do nemocnice dostali posledního června. Byl to čtvrtek a kalendář v následjícím týdnu sliboval volné úterý a středu. Netušila jsem, že toto volno využívá i většina lékařů. Tak nějak jsem si myslela, že v nemocnici to prostě musí fungovat pořád. Ted už si to nemyslím. I hypernova fungovala lepe.
V pondeí jsem netrpělivě čekala na vizitu, s tím, že mi zdělí nějaké výsledky z výtěrů a krve, kterou mu nabírali při příjmu ve čtvrtek a bláhově si myslela, že se dozvím co mu konečně je. Vizitu konající lékař mi sdělil, paní ja nevím, já tu dělám vizitu jen o svátcích, zeptejte se po svátcích. Sla jsem tedy na sesternu a tam mi rekli, že mu žádnou krev nebrali a že mu jí tedy naberou. To mě dost naštvalo, protože veliká modřina na jeho ručičce dokazovala, že odběry se dělali. Nikde o tom ani zminka. Po velke vymnene názoru byli výsledky do hodiny a najednou kanila a antibiotika do žíly. / mě samozřejmě nikdo nic nerekl kvuli čemu/. Pak mi jedna sdílná sestra řekla tak mu tam něco našli tak už to bude dobrý.
Ve středu, šestý den naší hospitalizace jsem se náhodou dozvěděla, že jako rodič hospitalizovaneho dítěte do šesti let mám nárok na stravu. To už jsem byla nervově a psychycky vyčerpaná a ani jsem se nešla ptat, jak to, že mi to nikdo neřekl. Vždyt, jak rekla jedna sestra, můžu být rada, že mě tam nechatji spát na zemi, protože nemocnice není uspůsobena na to, aby tam zustavali rodiče.
V pátek mu vyndali kanilu a dali nám antibiotika orálně. Další týden jsme se obědnali na soukromou kliniku, ke komletnímu vyšetření, protože tady mi nikdo nic neřekl, připadala jsem si jak poddaný , odkázaná na to, jestli se někdo slituje prohodit se mnou pár slov o stavu mého dítěte.
Ted cekame na vysledky, konecne se mnou nekdo mluvil a vysvetlil mi, co mému chlapečkovi asi bylo nebo mohlo být. Ze zprávy, kterou jsem dostala v nemocnici totiž není patrne vubec nic. A to jsem ještě nenapsala, že jsme leželi v naší údajně nejlepší dětské nemocnici v Praze.
Vím, že nemůžu všechny házet do jednoho pytle, ale moje zkušenost v komunikace s lékaři je víc než otřesná.