Přidat odpověď

Ahoj Terezo,
ani ne,celkem to jde přes týden je do čtyř odpoledne pepča ve školce a pak jdeme ven a rovnou do pelíšku.Teď se spíš často zlobím na Janíka to je ten první z dvojčat.Je to naprosti něcö jiného než peča,ten byl strašně moc hodný takový ten ťunťa a když jsem mu řekla,že se to nedělá tak to prostě nedělal,bohužel janík je typický beran a vše si dělá tak jak chce jen a jen on,vůbec nic nezabírá,podobrém - nic,po zlém s vyhubováním - nic a ještě mi vynadá on sám,s plácnutím přes prdku ani ruku nic nenadělám,je jak ...jako beran.
Třeba dneska třikrát dostal přes ruku,přesně šestkrát vyhrabal kytce hlínu z květníku a maloval v ní,pokaždé dostal a pokaždé mi ještě vynadal,pak jsemto vzdala a kytku jsem vyhodila ven na kompost.Co já s oi sním jen počnu ani nechci domyslet co bude v budoucnu,včera jsem zase pekla něco v troubě několikrát mu říkám je to "hajs" ne on musel několikrát vyzkoušet ,že to skutečně pálí,truhlík seděl půl hodiny u trouby a vždy položil tlapku na troubu - zapálilo ho to ,tak ucuknul,pak znovu a znovu,vydržela jsem to tu půl hodinu a pak jsem mu rudou ruku dala pod ledovou vodu,on by si ji snad spálil do puchýřů,s prominutím "BLB"
Když si vzpomenu jaký byl Pepíček klidné děťátko,je hodně citlivý a byl na mě hodně fixovaný,ale na kluky se moc těšil a když jsem musela na měsíc do špitálu kvůli vysoké=mu tlaku tak byl hodně smutný až bych řekla nešťastný,skoro nejedl,jen minimálně komunikoval apod.Pokaždé když se o mě mluvilo říkal jemn "já smutný po mamince" na to nikdy nezapomenu,bylo mi ho strašně líto.Pak když už se kluci narodili bylo to moc fajn,on je velice miluje a ochraňuje,oni jsou z něj také těžce mimo.Se vším pomáhal,všechno dělal sám od sebe,nikd yjsme ho k ničemu kolem nich nenutili a vyplatilo se nám to,dneska jde jen kolem a hned je musí pohladit s janíkem se i vyblbnmou a na Kubíka dává pozor a bere ho takového jaký je.Možná si o nás něco už četla,Kubík dostal ve třech měsících meningitidu pneumokokovou a s komplikacemi,dnes je jiný než děti jeho věku,ale my jsme šťastní ,že ho máme a každý jeho pokrok a úsměv všichni oslavujeme.Všichni tři jsou hodně silná trojka a tak nyní řešíme zda dáme příští rok Pepču k zápisu nebo ne,je koncem září a nemá nárok,ale my ho chceme dát na Waldorvskou školu,kde se děti účí pomocí rytmiky,je velice hudebně a pohybově nadaný už od malinka,ale je líný ne stále jen někdy ale je pohodlný je výstižnější a přesně to vystihuje našeho Pepču a také je "vyčuraný" doma ví,že chvátáme někam tak to se neumí ani obout,ale jak jde kolem kamarádka to je jak vítr to umí všechno a stylem "mami nejsem malej" mě pošle do tmy.
Tnáš to také a co vy a škola?
Zase se přijdu podívat sem na zatím se nám moc nerozrůstající skupinu záříových drobků,zatím ahoj Ivana