Přidat názor k článku Z deníku šílené matky

Evo, není tvoje švagrová ta moje? Asi ne, protože ta moje má děti dvě, ale málo platné...tím to není...Taky jen zírám, vedle ní jsem naprosto nezodpovědná kreatura, protože děti posílám do škol a školek v přírodě, a nechávám tak bez dozoru a láskyplné péče zpustnout...Výsledkem její výchovy jsou ovšem dva moulové, naprosto neschopní samostatné existence, na škoku v přírodě či tábor by je nikdy nedala, bez rodičů prostě ještě nedali ani ránu, a zatímco její syn je už tři roky plnoletý (!!!!), matinka večer volá jeho otci, co má synkovi nachystat na oblečení na druhý den na lyže....a vůbec jí to nepřipadá jako trapas...

Magdiččiny pocity samozřejmě taky chápu,jen by snad měla víc zdůraznit, že jde o komedii, aby to někdo nevzal vážně a nepovažoval ji za naprostou hysterku...což jsem si chvíli myslela...trochu jsem navíc při čtení měla pocit, jako by to, že ona sama vyvádí jaksi vyjadřovalo to, že to bere zodpovědněji nebo prožívá víc než jiné...možná to mám ze své švagrové, když jsem tyhle poznámky musela při každé příležitosti slýchat...

Takže na vědomí dávám, že každá aspoň trochu normální matka má při tom, poslat děti kamsi od sebe, určité obavy, tedy i já, a to, že nevyšiluju, je jednak projev důvěry ve školku či jiné zařízení, které tu akci pořádá (do té, co v ni nemám důvěru, bych děti nedala), a jednak natrénovanost - manžel má životu nebezpečné povolání, takže jsem se musela naučit vyrovnat se s faktem, že nikdy nevím, jestli dnes z práce přijde domů živý a zdravý, a o dětech to platí taky - plno věcí prostě neovlivním. Jestli je ale můj úkol coby matky takový, jak ho vidím, tedy připravit děti na samostatný život, a to co nejlépe, asi to jinak nejde.

Hodně štěstí šíleným matkám.