souhlasím jen částečně, že je každého věc, co si troufne v těhotenství. Čekám vytoužené miminko ale musím přiznat, že ze začátku (skoro do 7 měsíce) jsem měla nutkání dokazovat si jak to krásně zvládám (taky ano, vlastně mi nic nebylo ani nevolnosti jsem na začátku téměř žádné neměla).
Takže jsem také hodně cestovala, i když jen po Čechách ale celkem dlouhé tůry. Když jsem na konci 6. měsíce vyprávěla kamarádce, která byla také v 7. měsíci o svém výletu do Chýnovské jeskyně - bylo to ve velkém parnu, kdo jeskyni zná, ví, že je to několik 100 schodů a vyprávěla jsem jí, že když jsem ze studené jeskyně vylezla do horka, ještě dlouho mi prodce tlouklo srdce a prcek nejdřív dlouho kopal jako pominutý a pak jsem o něm naopak zase několik hodin nevěděla. V dobrém mi odpověděla, že jí její doktor řekl, že v téhle době je její jediná povinnost dělat absolutně všechno proto, aby nijak neohrozila těhotenství. Najednou jsem si uvědomila, jak jsem byla nezodpovědná, cestování mi opravdu neuteče (navíc proč honem zrovna teď dohánět něco, co jsem ještě nestihla) a prcek nemůže za to, že maminka si chce dokazovat, jak krásně všechno zvládá. Neumím si představit, co bych dělala, kdyby díky tomu, že si pro jistotu na pár měsíců něco neodepřu, se s prckem něco stalo (i kdyby to mělo být jen to, že se zbytečně narodí předčasně a bude se muset od malička potýkat s problémy s tím souvisejícími).
Předchozí