Když spí malý v postýlce, vzbudí mě každé jeho zavrnění, když ho mám v posteli, tak ne. U toho prostředního, co spal v postýlce, protože jsme také měli patro dole s úložným prostorem, jsem se moc nevyspala a když mu byly asi dva roky, přestěhovala jsem ho vedle do pokoje, protože mi přišlo, že v tom věku už je zbytečné, abych se budila s každým jeho hlasitějším vzdychnutím a když brečel, tak jsem to slyšela... S nejstarším a nejmladším, které jsem měla/mám u sebe je to mnohem snazší a líp se vyspím.
Pochybuji, že nějaké dítě nepotřebuje blízkost rodičů, podle mého názoru si jen zvykne a rezignuje. Pokud se mu rodiče dostatečně věnují přes den, nemusí to pro něj snad znamenat nějakou vážnou újmu, ale myslím, že je určitě potřeba mu to nějak vynahradit...
Předchozí