Když jsme přišli domů z porodnice, tak už byli děti zvyklé spát v postýlkách. Protože se narodili předčasně (ukončený 35. týden) tak určitou dobu trávili v inkubátorech. Poté jsem s nimi bla ještě nějakou dobu v nemocnici a sestřičky se mohli zbláznit, pokud děti s námi leželi v posteli. Je pravda, že pokud jsem dala jednoho z nich do postele ke zdi, tak už se tam člověk pomalu nevešel. V nemocnici měli i převrácený režim. Takže jsem byla docela ráda, když jsem se přes den sama vyspala. Po příchodu domů jsme je uložili do připravené postýlky, což se jim vůbec nelíbio. Hlavně se vůbec nevyspali. Proto hned druhý den jsme postavili i druhou postýlku. A začali se budit pěkně vzorově po 3 hodinách. Postýlky stojí hned vedle manželské postele. Nezavrhuji vůbec braní dětí do postele. Kolikrát se stalo, že jsem při nočním kojení usla i s dítětem. I dneska, když je jim půl roku pryč se občas chtějí přitulit a tak spí s námi v posteli, ale musíme je brát po jednom. S oběma se opravdu nevyspíme. Většinou po usnutí je stejně přenesem do jejich postýlek.
Naše děti jsou opravdoví spáči. Lindička spí od 2 měsíce celou noc a Samík se i v sočasné době budí okolo 6.
Kdybych měla jedno miminko, aby bych s ním spala v posteli.
Předchozí