Přidat názor k článku Děti se ptají na smrt

Ačkoliv se děti prý smrtí příliš nezabývají (jako malé), já z ní měla hrůzu. Mí rodiče netuší, proč, prý jsem se nikde se smrtí přímo nesetkala, ani nevědí, kde jsem například vzala spojitost mezi krví a smrtí...Když mi byly asi dva roky, setkala jsem se s ní poprvé. Měla jsem vizi (halucinaci) při horečce, při které jsem viděla duhovou sovu, která se na mě dívá do postýlky a chce mě odnést. Měla jsem strach a tušení, že když mě odnese, nikdy se nevrátím. Druhé bylo, když jsem asi jako tří nebo čtyřletá byla s rodiči na výletě a sáhla jsem si na čerstvě natřené zábradlí - červenou barvou. P/odívala jsem se na své ruce, praštila sebou o zem a začala se zmítat a křičet - krev, krev, umřu...Tento druhý zážitek si nepamatuji, vím ho z vyprávění rodičů. A těch situací a setkání bylo během mého dětství hodně - ale nikdo si se mnou o tom nechtěkl povídat - prý jsem malá, tak proč mě zajímá smrt. V podstatě jsem se s tím srovnala až jako dospělá a v rozhovorech s mými dětmi jsem se těmto tématům nikdy nevyhýbala, protože vím sama, jak to může být traumatizující, obzvlášť, když se o to nemůžete s nikým podělit...