Dcerka se otázkou smrti začala zabývat v necelých 5 letech, nad fotkami své prababičky, která zemřela, když malé byly 2. Matně si ji pamatovala. Její dotaz, co se s babičkou stalo, jsem vyřešila následovně: babička umřela,protože už byla moc stará a moc nemocná. My už ji sice nikdy neuvidíme, ale máme fotky a tak se na ni můžeme dívat. Samozřejmě následoval dotaz, kde je babí teď. Takže babička se proměnila ve hvězdičku, která se na nás dívá z nebíčka a má z nás všech radost. Dcerka to vzala a občas na nebi hledá babičku-hvězdičku. Doufám, že až přijde čas, kdy se dcerka dozví, jak to se smrtí je, nebude moje vysvětlení brát jako zradu, ale tenkrát v jejích necelých 5 letech mi pravda přišla moc tvrdá pro její přecitlivělou povahu. Jak jste takové dotazy u zhruba stejně starých dětí vyřešily vy?
Předchozí