Přidat názor k článku Děti se ptají na smrt

V tom, co tu pisete, je opravdu mnoho spolecneho. Ano, deti se ptaji na smrt, ale mnohem drive, nez se pise v clanku. A je mozne, ze ty, co se neptaji, si to samy resi nekde v koutku...
Take jsem se parkrat pokousela zavest na toto tema rozhovor se svymi rodici, ale marne. Babicka mi take rekla, ze kdyz nekdo umre, objevi se na nebi jako hvezdicka - a mne se to libi dodnes, kdovi, treba to v urcitem smyslu tak je...V pozdejsim veku - dejme tomu kolem deseti let jsem mela dvoji pocit - ze smrt mozna neni nijak hrozna, ale ze o ni nic nevime jiste. Ze se mozna dostaneme do nebicka, ale mozna taky, ze proste vubec nebudem. A to me desilo tak, ze jsem se kolikrat budila v noci hruzou, sedela jsem pak na posteli prikryta dekou a klepala se zimnici, nez jsem zase usnula. A mela jsem hrozny strach hlavne ze stari a nemoci a umirani. Rikala jsem si, az budu mrtva, tak uvidim - nebo neuvidim, ale NEZ budu mrtva, tak me to treba bude bolet...
Nasi kluci se timto tematem take zabyvali dost brzy. Tak jsem pouzila stejnou metaforu o hvezdach, kde jsou vsichni ti, co odesli, ale mame je radi...