Přidat názor k článku Děti se ptají na smrt

Já nevím, Kukuk, i dneska si tu hostinu můžeš přece někde objednat, proč by ji museli připravovat pozůstalí?
A když jsme u toho tance - jo, i můj táta, jehož to byla maminka, i jeho sourozenci, na té hostině zpívali, začali smutnýma, ale postupně se rozveselili všichni, i oni, to totiž taky k tomu rituálu jak ho já chápu, patří - totiž uvědomit si, že jde život dál.
Vychovávat děti k optimismu je fajn. Ale nevím, jestlli tohle není spíš podléhání vlastní úzkosti ze smrti (a traumatu tvého muže z toho, co se mu stalo, a že mu bylo zle - ale bylo mu zle kvůli pohřbu nebo kvůli smrti matky? - i když, ano, dovedu si představit i velmi necitelné chování pohřebních hostů, které homohlo spíš ztraumatizovat...)